What I wants ? 1.díl

28. srpna 2011 v 20:40 | peggig |  ♥ What I wants ? ♥
Sedím v parku na lavičce celá začtená do své nové knihy Ghostgirl . Na uších sluchátka a poslouchám melodickou hudbu, která mi nenarušuje poklidné čtení. Stín odráží sluneční paprsky na řádky papírů pevného svazku knihy , kterou držím pevně v rukou. "Promiň myslím , že ti něco upadlo ... " Najednou zaslechnu podivný ale vcelku příjemný hlas. Odkloním svůj pohled od čtení a sjedu si osobu, která předemnou stojí. Padající prameny černých vlasů mu spadají do očí , které má obmalované černou tužkou na oči . Kontrastu dodávají černé stíny. Ruce zaražené v kapsách plné různých náramků a boty spadající pod styl convers. Toť osoba, která se semnou dala do řeči. Ohnu se a hledím na chodník. Leží tam medajlonek. Zvednu ho a držím pevně v dlani. " Děkuju moc " Odpovím klučinovi , který na mě nechápavě zírá. " Nemáš zač .. " Odsekne mi a odchází si poklidnou chůzí pryč.
Rozevřu dlaň . "Medajlonek ve tvaru srdce" pomyslím si. Ale polovina z něj chybí. Dám ho do kapsy a čtu si dál Ghostgirl.

Abych se vám ale nějak představila a i vy si dokázali mě nějak představit . Jmenuji se Wendy, Nejsem sice moc velkého vzrůstu , ale to podle mě ani nějak moc není podstatné. Nosím kaštanově hnědé vlasy s padající ofinkou přes levé oko. Černě orámované oči tužkou a jen zlehka růž na tvářích. Je mi 19 let a studuji střední školu zaměřenou na práva v oboru právní asistentka.
Musím jít v krocích mé rodiny. Táta velký právník , máma soudkyně... a nikdo se neptá na to, jestli mě to baví a nebo ne. Já bych raději něco víc uměleckého. Vždy jsem měla sen.. a říkala si " Wendy , tohle se ti jednou splní rozumíš?" a jak to dopadlo? Studuju něco co nechci. Přepnu hudbu ve své mp3 na Fall to pieces od Avril Lavigne. Zaklapnu knížku,schovám do tašky kterou mám přes rameno a jdu si to parkem neznámo kam.Po pár metrech zahlédnu přesně toho klučinu co semnou mluvil.Sedí zdrceně na lavičce a pozoruje špičky svých bot , které má opřené o patník chodníku. Zastavím se."Mám si s ním promluvit a nebo ne?" honí se mi hlavou myšlenky. Nakonec se přeci jen rozhodnu pro ANO. Nadechnu se a vykročím pravou nohou vpřed. "Eh..promiň... jááá..." odmlčím svůj koktavý projev. " Jen se klidně posaď..." Odpoví mi a krapet se posune opodál."Stalo se ti něco?" Nedá mi to se nezeptat. "Ne nestalo nedělej si starost.." Odsekne mi. J: " Promiň,ale..." K:"Ale co? Nikdy jsi neměla jen tak depku?! " Zvýší na mě hlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti příběh?

Ano
Ne

Komentáře

1 Bobston Bobston | 28. srpna 2011 v 20:48 | Reagovat

Fajn začátek :). Jen tak dál ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama