Nechci nevěru!Chci lásku! 13 díl

11. června 2010 v 19:50 | peggig |  Nechci nevěru!Chci lásku!
B:"S Tebou musím..."Nechápu.B:"Niki.. já..já Tě mám pořád rád a když vidím Toma, že Tě může mít a já ne ... ničí mě to..." J:"Aha takže proto seš smutný?Proto jsi na tak dlouhou dobu odjel a pak byl s ní?!Proč jsi teda ublížil sobě i mě?!zamrzí mě to. B:"Promiň..já nechtěl...to ona mě tenkrát svedla...věděla,že přijde Tom.Chtěla se mu pomstít..využila mě."Na jeho pohledu je vidět upřímnost a to, jak trpí.Zalijí se mi oči slzami."Já Tě opravdu milovala Bille.Vždycky!Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych měla něco s tvým bratrem nebo někým tobě tak blízkým..." Chytne mě za ruku.B:"A..dokázala bys mi odpustit?"J:"Odpustila..."Pustím se jeho ruky a věnuju se brčku s mlékem.Najednou slyšíme podivné zvuky.Jdeme se tam podívat.Raději to nekomentujeme.Po příchodu jsme zjistili, že Gustavv si přivedl nějaký dvě fans.J:"Asi bysme ho neměli rušit"(Začnu se smát).B:"(koukne se na mě šibalským pohledem)"To neměli"Toma už nechci rušit.Jen ať spí. B:"Můžeš klidně přespat u mě v pokoji, místa tam je dost."J:"Dobře". Bill mě chytne kolem ramen a já jeho kolem pasu.Strašně hezky voníí.Tahle vůně mi už chyběla.Je pro mě jako droga .Nevím co mám dělat.S Tomem chodím ale Bill se mi pořád líbí.Jeho pohled to je něco v čem se topím.Nikdo mě nedokáže zachránit.Jen on je v tomto případě mým zachráncem(nemožné).Ikdyž kdo ví. Jeho dotek je spojen s mrazem co mě potká pokaždé když se mě jen lehce dotkne. Je už téměř ráno.Jsem nevyspalá takže jdu spát k Billovi.Jeho pokoj je opravdu útulný."Mám s tebou spát na jedné posteli?"Kouknu na něj.B:"Jak ceš..Můžu jít spát dolů a nebo spát na zemi."J:"No myslím , že mi to vadit nebude" Lehnu si a usnu vedle něj.
Sluneční paprsky mi svítí do očí.Je ráno, alespoň já si to myslím.Spalo se mi opravdu nádherně.Už dlouho jsem se tak dobře nevyspala. Vylezu z postele s touhou vidět Toma.Jdu si hodit sprchu a upravit se. Když se cítím ready jdu najít svého milovaného. Chodím po domě sem a tam, ale Tom nikde. Jdu na zahradu a vidím ho jak sám sedí na lavičce u jezírka co kluci mají na zahradě jako dekoraci.Přijdu k němu blíž a chci si k němu přisednout. J:"Ahoj lásko" snažím se ho políbit ale odtáhne se.J:"Co se děje?" Mlčí. J:"Fajn.. jestli chceš být naštvaný tak si to nevybíjej ale na mě!" řeknu a jdu od něj pryč. Po cestě potkám Georga. G:" Jéé Niky..všude Tě hledám.. měla bys jít za Billem ... je u tebe v pokoji..."J:"Jo jasně dík" řeknu a běžím k sobě do pokoje.Když otevřu dveře najdu Billa jak smutně sedí na posteli a v ruce drží papír.Vypadá to jako dopis. Zahlédne mě..a vidí jak upřeně koukám na tu bílou věc co žmoulá v ruce. B:"Musím s Tebou mluvit..." J:" Můžeš mi prosím vysvětlit co se stalo Tomovi?všechno je tu divný..." B:" Je to složitý.. zkusil sem ti to napsat..tu máš(dá mi papír do rukou)až si to přečteš přijdi za mnou...budu u sebe..." S těmito slovy odejde. Jen se za ním otočím. Nic kolem nechápu. Sednu si na zem a začnu číst....
"Ach Niky..to, co se včera stalo asi byla chyba.Nemyslel jsem to nijak zle..ale Tom má svoji mysl.Nevěří mi i přes to , že jsem jeho bratr..odmítá semnou mluvit.Kluci se mu marně snažili vysvětlit ať se tak nechová, ale on si ne a ne říct.Asi bych ti to nedokázal říct do očí. Vypadal bych jako slaboch, kterej se po pár slovech rozbrečí. No.. co to dlouho rozváádět...Tom si myslí , že já a ty... že mezi námi včerejší noc něco bylo. Našel nás spolu v posteli a zbytek si domyslel. Myslí jen na to, že jsem mu tě přebral a donutil Tě, se ke mě vrátit. Myslí si, že jsi ho jen zneužila a nemilovala jsi ho...."
Dál to nedokážu číst.Papír zmačkám... najednou vypadne ještě jeden malý lísteček... stojí tam... "Nikolko moje jediná... Miluju Tě a navždy budu,ale nenechám sebou takhle manipulovat.Když nevíš co chceš..asi spolu nemůžeme být.Je pro mě těžké to napsat a sotva říct..ale je KONEC. Tom :-* "
Nevím co dělat. Dvojitá rána do mého srdce! Tohle neunesu! Vyběhnu ze svého pokoje a domu. Běžím nevím kam. "Nikooooool!!!" Slyším Billa jak za mnou křičí.Už zase je mi všechno jedno! Ať mě srazí třeba kamion a já se už nikdy neprobudím! Nechci žít! Ne takto! Ne bez něj !... Běžím domů. Rodiče nechápou co se děje. Vběhnu do svého pokoje a tam se zamknu. Naladím písničku naposled od verony. Slzy objímají můj polštář na posteli. Netrvá dlouho a slyším jak někdo zvoní.Kašlu na to! Nejsem doma. Naši ale otevřou.Po hlase poznám , že je to Bill.. ten je chytřejší než se zdá. Rodiče ho pustí dovnitř. "Nikol otevři!" křičí.Nereaguju. "No tak prosím otevří...neubližuj sobě i mě...prosím tě..." Nedá mi to a nakonec otevřu.. Oči mám rozmazané ale to je mi teď jedno. Bill mě okamžitě obejme a zavře za námi dveře...zamkne. B:"Nikuš..."líbne mě na čelo. Obejmu ho a moje slzy mu máčí triko.B:"To bude dobrý beruš " Proč jsem si nikdy nevšimla , že je tak hodný a citlivý?" Snaží se mi utřít slzy. J:" Proč jsi vlastně tady?zeptám se ho. B:"záleží mi na tobě a slzy ti nesluší..." J:" To asi nebude ale ten pravý důvod že?" Ležím na posteli a on u mě sedí. Zanedlouho se unavím a usnu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama