Nechci nevěru!Chci lásku! 5 díl

2. března 2010 v 11:24 | peggig |  Nechci nevěru!Chci lásku!
RÁNO
Probouzím se do dalšího smutného dnu. Kluci mi přirostli strašně k srdíčku a opustit je?To bude pro mě těžké.Jsou jako součást moji rodiny. V podstatě jsou,jelikož chodím s Billem. Utřu slzu, která mi padá od oka a máčí můj polštář. Vylezu z postele a jdu si dát sprchu.To mě snad probere...
"Zvládnu to!" Řeknu si a rozhodnu se být co nejdřív zase zpátky v Německu.Dneska o mém odjezdu řeknu Billovi. Určitě to pochopí,tím sem si jistá.
Začnu si balit věci do školy a vše potřebné.Ráno mi jede autobus....
Jdu se projít a přijít na jiný myšlenky...

VENKU
Jedu do Berlína za babičkou. Určitě taky ráda uvidí svoji nejstarší vnučku.Čekám na zastávce na autobus, který jede přímo do Berlína. Na lavičce sedí smutná holčí. Může mít tak 15-16 let,Dlouhé rezavé vlasy až do poloviny zád.Je na ni vidět, že ji hodně záleží na tom, jak člověk vypadá. "Ahoj není ti nic?" Jdu za ní a optám se. Dívka mlčí jen se na mě smutným uplakaným pohledem podívá.Přisednu si k ní a ona se rozpláče. D: "Promiň".. vyhrkne slůvko a utře slzy. J: " Nemusíš se omlouvat..Já sem Nikol..a ty?" D: " Sabina.." J: " Fajn..proč seš smutná?" D: " To je dlouhý příběh..jde o mého přítele..,ale to nejde řešit tady před lidmi.." J: " Nechceš se jít teda projít? Cestou si můžeme dát zmrzlinu nebo něco podobného a zahnat smutek" Je mi ji líto.Je milá a chci ji za každou cenu pomoct. D: " Dobře..".
Cestou jsme si teda koupili zmrzlinu a narazili na příjemný park, kde sme se usadili na lavičku a Sabina se rozpovídala..
" Víš, když jsem měla 13 tak jsem se poprvé opravdu zamilovala. Jmenoval se Patrick. Měl rád Emo styl a mě považovali jako nejhezčí holku na škole.Spousta dívek mi záviděli mé dlouhé vlasy, které jsem tenkrát měla až po zadek. S patrickem jsme se do sebe zamilovali a tvořili nejhezčí pár na škole. Všechno s ním bylo jiné. Byly jsme tak odlišní. Když jsme vešli do obchodu, lidé se na nás otáčeli aby viděli kdo jde.S nikým jiným jsem netrávila tolik času jako s ním. Byly jsme tu jeden pro druhého. Dokonce jsme si navzájem nechali vytetovat svá jména.."Ukáže mi tetování o kterém mluví. "Potom začaly problémy. Lékaři mu zjistili, že má rakovinu,ale on mi nic neřekl.Poslední dobou už ani nechodil do školy.Byl často nemocný a nikdo nevěděl co s ním je. Jednoho večere mi zavolal, že se musíme rozejít.." Neudržím se dívat na dívku sedíc vedle mě,která se snaží schovávat své slzy. Rozpláču se. " Nechápala jsem proč.. tehdy mi řekl:" Druhému dokážeš lásku tím, že budeš respektovat jakékoli jeho rozhodnutí" A tak jsem to teda respektovala.Tento týden mi volal znovu ale tentokrát z neznámého čísla."Ahoj lásko musíme si promluvit. Chci aby jsi věděla, že jsi byla moji jedinou láskou v životě a že ani největší úder mi tě nevezme..Miluju tě" a položil to.Nestačila jsem nic říct,nevěděla co si myslet.Předevčírem mi došla od jeho bratra zpráva ať zavolám na tohle číslo.Okamžitě jsem to vytočila a ozvala se mi paní:"Dobrý den nemocnice Berlín co si přejete?" Nejdřív sem myslela, že je to omyl.Později sem pochopila, že něco není v pohodě.Okamžitě jsem tam jela..a tam ho uviděla. Ležel připoutaný na lůžku a všude kolem bylo plno přístrojů,díky kterým ještě žil.Okamžitě jsem se rozplakala a šla k němu blíž.Řekl:"Miluju tě,ale dnes mě odpojí.."Touhle větou se mi zhroutil svět.Naposledy mě políbil a pak se nechal odpojit.Nevím jak žít bez něj dál.."
Obejmu ji jelikož si myslím, že takovou smůlu v životě si nezasloužila.Pro změnu ji zase já povím o Billovi a Sába se na mě jen pousměje a přeje mi aby mi to s ním vyšlo.Vyměníme si telefoní čísla a já ji navrhnu,jestli nechce jet semnou do Berlína k babičce. Přikývne, že klidně a tak čekáme společně na autobus. Myslím, že z nás budou dobré kamarádky.
Cestou autobusem si ještě hodně povídáme o tom co nás baví, o rodině a pod. Zjistila jsem, že se Sabina věnuje muzice.Ráda hraje na kytaru, a má mladší sestřičku Lauru.
V BERLÍNĚ
Dorazili jsme na místo. Marně zvoním na zvonek u babičky před rodinným domkem.Nikdo neotevírá.Tak třeba jindy. Berlín ještě moc prozkoumaný nemám. "Co se jít trošku projít po městě? Přijdeš na jiné myšlenky Sabi?"S: "Když myslíš..".Ráda nakupuju a tak jdeme.Vlezli jsme do spoustu obchodů s oblečením.Vybrali jsme si stejné tričko a nechali si udělat společné tetování na počest našeho nového kamarádství.Doprovodím ještě Sábu domů a valím na autobus...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama